ŽIVLOVÉ DUŠÍ (Moudrost)

A já jsem světlo, v němž do krásy zraje

obilný tvůj klas, tvé jablko granátové,

v ohradu v něm zkvétá křoví šeříkové,

vonnou houští chrání lilií tvých háje.

Paprsek, jenž vniknuv ve stvoření taje,

jemných odstínů tam barvy hledá nové –

souzvuk jsem, v němž splynou větry prosincové

se slavičím zpěvem nejsladšího máje.

Odraz Světla jsem, jež věčné, nestvořené,

vesmírem vládne mocí tajemnou,

k poslednímu cíli stvoření vše žene

bojem nebo lásky mocí vzájemnou –

odlesk moudrosti, jíž vzpomínkou se chvějí

jezera a vrchy v slunné Galileji.