ŽIVLOVÉ DUŠÍ (Statečnost)

A já jsem zas teplo, jež v nitru se nítí,

když kolem vše tísní a studí,

jsem záře, jež proroky ideí budí

a temnotou věků jim k úsvitu svítí.

V mém žáru plá nádherné, krvavé kvítí

na věnec všem, kdo štváni a chudi

svou hvězdu si věrně nosili v hrudi

a s každým dnem o ni se bylo jim bíti.

Jsem krb, jehož vestálky čisté a bílé

jsou věků všech mučeníci,

slavní i skrytí, již v nadlidské síle

krás zemských se uměli zříci –

jsem odlesk té záře, jež v proudech se lije

z ran reka nejsladšího – krále Kalvarie.