Živobytí naše – to den krátký

Živobytí naše – to den krátký

Jesti mezi soumrakoma dvěma,

A i tento slunka tytýž nemá

Obklíčen jsa mrakův od posádky.

Do života vniknouť do pohádky

Nemůž mysl člověkova chlemá,

Za hodinou hodina se němá

Posunuje ve hrob nepamátky.

Kdož můž býti Josuovi roven,

Aby mohl veleť slunci bláhy

Nezacházeť za hory tak záhy?

Leč Bůh není k nám tak neslitoven;

Cnost běh prudký časů může staviť,

Z květů časných vínek věčný spraviť.