ŽIVOT A KARTY.

Tak málo my zmůžem a chceme vždy víc,

a mluvíme, řečníme z plných vždy plic,

však život – ach, prchá dále;

den po dni se noří v tom z věčnosti mlh,

ať bolestí, radostí, pohled náš zvlh’,

chcem přebít eso i krále.

A máme jen sedmičky ve dlani své,

a Osud nás dál a dál přebíjet zve,

čím? – těmito caparty v dlani,

a nežli se nadějem, konec hry již

a dožit je život náš, dopita číš

a přijde umírání.