Život a smrt.

Ta věčná touha, věčná přání

a věčná píle, věčný chvat,

jak aureolu dáti skrání

a štěstí, nemající stání,

k svým nohám na vždy upoutat.

Chcem’ pravdě roušku strhnout s líce,

zdroj světla mocí chceme zřít,

a touha poznání vždy více

řve u bran záhad jako lvice,

leč nikdo nejde otevřít.

Tak srdce týráme i duši,

leč neskrotný je vášní vír,

jen dál, ať potmě; kdo pak tuší,

že s napnutou nás stíhá kuší

spor duše, smrti bohatýr.

A spouští šíp – hruď chví se mřením –

jest neúprosná jeho moc –

až doznáváme sil svých tlením,

že smrt je světla políbením

a život stínů plná moc.