ŽIVOT A SMRT.

Ne smrt, – nás život ztýrá. Drsnou dlaní

nám bije v tvář a nad šijemi mává

svým bičem: „Dál, jen dál!“ A poušť jak žhavá,

dav spoutanců jí žene bez ustání.

Za každý květ a svitu pozaplání,

jež trudnou cestou zem či nebe dává,

on udeří a šlehne do krvava:

čím šťastnější byl mžik, tím hlouběj’ zraní.

Tu z oasy jde Smrt; – a vážná, velká

– v svém truchlém zraku děsu ani stopy, –

se schýlí k utýraným beze slova,

jen stiskem ruky mluvíc; – naši chopí

a dumná, mhavozářná spasitelka,

nás odvede z pod biče tyranova.