Život bych ti chtěla dát,

Život bych ti chtěla dát,

touhy své a mladé sny –

kdybych mohla jedenkrát

s tebou nazpět – do vesny!

S tebou celé jaro prožít

ve smíchu a radosti –

do svých teskných písní vložit

touhy tvojí mladosti!

U tvých nohou klečet zticha,

poslouchat zpěv slavíků,

kterak země sladce dýchá,

voní květy šeříků...

Ve větvích jak ševelí to,

zvukem drahých pocelů...

a co něžné touhy skryto

v tajůplném ševelu!

Jak den v bílých mlhách mizí,

na květy se snáší sen...

ve vánku se houpou břízy,

v rudých mračnech hasne den...

Hvězdy zřít – jak na blankytu

jasnou nocí začnou plát...

a při jejich skvoucím třpytu

tvoje oči celovat!

Život bych ti chtěla dát,

touhy své a mladé sny –

kdybych mohla jedenkrát

s tebou nazpět do vesny!