život do odvolání

my mladí tu v kole,

my mladí tam dole,

z nás žádný nebude starý muž.

žijíce do odvolání,

budeme zavoláni

brzy už.

my jistě nezemřeme jako starci.

laskaví dárci

nám vzácnou kostru půjčili na pár let,

v posteli nebudeme však cepenět.

někdy v ráz

si zavolají nás.

chlapa za chlapem.

a jdem’.

kam? mlč a pal.

do bahna hrobu hrdinského,

do lázně z moku železného.

kdo povel dal?

zbrojařských průmyslníků klub,

pánové armstrong, schneider-creuzot, krupp

a ostatní dranti,

děloví, muniční fabrikanti.

vždyť děla nejsou tuctový druh,

chraniž bůh!

děla

musí se vyplácet.

kde by byl rozpočet,

kdyby jen rezavěla.

každému dělu náleží dvanáctičlenná rota.

to je statisticky zjištěná kvota.

teprve když je dvanáct mužů odděláno,

je dělo poctivě amortisováno!

a jdouce do pohodlí

v zbrojařských průmyslníků klub

pánové armstrong, schneider-creuzot, krupp

se modlí:

„pomoz bůh,

aby to nebylo jen jedenáct much.

to by se dělo špatně amortisovalo,

a nás by to do kostí blamovalo!“

do kostí koho?

stoj, noho!

dvanáct mužů je tucet. nezapomeň, mládí!

ať žije zbrojařský průmysl, kamarádi!