Život – drsný rým.

A tak, kde jsem růže sázel – vzešlo jenom trní,

kde sil jsem zrní – jenom plevel bují,

kde jsem srdce hledal – našel ještěrčí jen sluji.

Ach můj Bože, ach můj Bože,

až mi z toho hlava stará,

až mi z toho brní!

Kde jsem smích jen čekal – dítě hlady vrní,

k studánce ret nahnu – jed v ní jenom srší,

kde jsem k slunci vzhlédl – ve zrak mi jen prší.

Ach můj Bože, ach můj Bože,

až mi z toho hlava stará,

až mi z toho brní!

Tam, kde plevel a kde vřes jen krní,

tam pode zdí, o můj Bože, stav tu kletbu,

ať můj popel aspoň příštím,

lepší než mně vydá setbu!

Ach můj Bože, ach můj Bože,

zdaž tam také hlava stará,

zdaž tam také brní!?