ŽIVOT MLUVÍ

Jenom bedra sehni již,

vezmi na se nový kříž,

i když nikdo nepomůže

nésti tvrdou tíž.

Dlouho jsem ti shovíval,

znoj ti s čela ovíval,

v pohodě jsi o žních sklízel,

z jara osíval.

Až když obzor v podzimi

ožil hejny tažnými,

duhový pták tvého štěstí

letěl za nimi.

O Božím jak hodě host

s mého stolu bral jsi dost,

na milost teď vzdej se sudbě –

nebo nemilost.

A když číš tvá chutná jen

blínem, jenž v ní utajen,

nejsi sám, kdo je z mé ruky

jedem napájen!