Ó, život padá...

Ó, život padá, ó, život padá,

viz, do propasti veliké jámy,

dnes naše zahrada rozkvétá mladá,

a chvátá duhově slunce s námi.

Neptám se na roky, neptám na dny,

jako když v létě se louka kosí,

ó, život v té míze síly je snadný,

což slza? Krůpěj ustydlé rosy.

Život tančí, ó radostné hoře,

a potom šeptavě půjde krokem,

víš, teď jen hýříme – což kapka v moře?

Pak budem’ skrbliti každým rokem.

Slyšíš ty vlny hřmít? Smutné fatum –

v neznámé končiny naše loď míjí,

už se nám nevrátí to dnešní datum,

hodiny na věži bijí, bijí...