Život svůj...

Život svůj rozprostřela jsem na tvé cestě

jako květnatý koberec.

To proto, abys jej zvedl a přioděl se ním

jako královským šatem,

abych ti dodala krásy a vzhledu vítěze.

A tys hleděl se zalíbením na jeho barvy,

a jeho hebkost líbila se tvým dotekům,

a nejvíce to, že stal se tvým vlastnictvím,

ne aby tě krášlil, jen sloužil.

Květnatý koberec mého života

pod tvými kročeji vybledá.

Barevných květů směsice

zmizela pod vrstvou prachu.

Měl jsi se krásou tou honosit,

nahotu svou ní přiodít,

a dovedl's jenom pošlapat

a na pospas všedna dát prachu.