ŽIVOT – VLNA

Jest vlnou člověk v životě,

v níž duje větrů vání,

jde k předu v pracné klopotě

a nikdy nemá stání.

Tu stoupá v smělém náběhu,

zas v prohlubeň se ztrácí,

tu kvapem spěší ku břehu

a s lkáním v proud se vrací.

A nikdy stání, ve píli

vše rychlí s okamžikem,

kdo státi zůstal na chvíli,

jest zpět za činu šikem.

A ticho jen, kam hnilota

svůj červivý zub vtěsná.

To není dech však života,

tu mrtvol říš již děsná.