ŽIVOT ŽENY.

Je napřed matkou nám, nad kolébkou se sklání,

uspává písněmi, sama nocí nespává,

nás živí, vychová, před drápem sudby brání

a cestu neschůdnou s úsměvem urovnává.

Chce květ být zaléván i zahradníka hledá:

k mužovu rameni se sličná hlava sklání,

(vezmi si vichřicí, co zefyr lásky nedá!)

a čeká polibků a čeká milování.

A pak je sestrou nám, která jde tiše s námi

s očima něžnýma, než mohyla nás skryje,

nás v slzách pochová, hrob krášlí květinami,

a v srdci teskném jí podoba naše žije.