Život.

Náš život jedním zmítán bojem

všech vášní, citů sterých rojem,

ve přístavu si stane lásky,

zde vztýčí míru bílé pásky.

Však dále jde a neklid za ním

ve sterém hlasu bouře hučí,

zas lehoučkým jen větru váním,

ve srdce rázem bolest lučí.

Ó živote, tys démon věčný,

jenž láká, svádí, nám se vkrádá,

být musí a je člověk vděčný

jen tobě, jaká však juž rada.