ŽIVOT.

Jak potok mezi olšinami

a kvetoucími lučinami

ten život nejdřív proudí,

pak jako řeka rozvírá se

a pod mrakem i v slunné kráse

neznámou cestou bloudí.

A z řeky dál se moře stane,

v němž mnohé štěstí ztroskotané

jak mrtvý květ se chvěje,

v němž bouře stoupá, k srdci vniká

a člověkem jak škeblí smyká,

kde černá hloubka zeje.

A konečně se všecko ztiší –

i moře vlna sebe vyšší,

jež bouřila tak zradně,

a člověk jak by nebyl ani

zde v slávě, bídě, boji, štvaní,

tam dole zmizí na dně.