ŽIVOT

Ať dopadla za ranou rána,

jak života jsem nadýchána,

jak opojena jeho zřídly,

jak uchvácena jeho křídly,

plameny, nebezpečím,

jimž za vítězství vděčím.

Miluji život ve pokoře,

jak moře – jeho věčné hoře,

a jeho krásu, něhu, změnu,

sen, za nímž se jak vítr ženu,

přeludy přitažlivé –

obláčky tklivé, sivé.

Bolesti, nejste proklínány,

radosti, buďte požehnány,

a nezapřeno nic, co žito,

a ničeho mi nebuď líto,

co srdce žhoucí rvalo,

co kvetouc uvadalo.

Vše život byl – a spravedlivý

a svatý ctností lásky, divy

jež konala jak v nadvědomí...

Miluji život, – ať mě zlomí.

Ach, stoupám dosud v jeho třemen,

vznáším se nad úrodu semen,

kvetoucích k věčným nivám:

jsem živa, neboť zpívám!