ŽIVOT.

Když měl v hrsti plno květů,

rád jsem z jeho číše pil;

sladký med byl dívčích retů,

sladký v lásce žití cíl.

Když chyt rádlo drsnou dlaní,

rád jsem svoji líchu ved –

nechť znoj práce čelo sklání,

zlatým plodem zjasní hled.

Když měl trny, těžké hoře

v hruď když zaťalo svůj spár,

děl jsem: Boží lásky z moře

kdo pil radost, pij i zmar.

Čekám. Klidně přijmu, z bezdna

dalších let co vypučí –

očí dvou zář plá mi hvězdná,

sladce mřít jí v náručí!