Život.

Co všechno jmenují život!

Ode dne ke dni do prázna civět,

ve víně utápět poslední myšlenku zbankrotilých mozků,

sentimentální žvatlání pohlaví dvou,

strojovou práci a černý kus chleba,

pak všechny zemdlené vášně a pohaslé touhy a sny,

a na konec ještě umírání jmenují: Život.

O, přiznejte se, vy všickni, jichž tělo se hýbe a je teplé,

přiznejte se, zda-li žijete ještě?

Či opravdu všecko je Život, v čem nestydla krev?

Slyšte! Mohu se zasmát, neboť jsem učinil radostný pro sebe nález:

Já ještě žiju!

Ale ne! Jen Vichřice žije, která mi pod okny tančí a rachotí v bubny,

jen Sodom požáry žijí,

jen Výkřiky vzdoru,

jen Hrůza a Hlad a Mor a Šílenství žijí,

protože rdousí nimravý Život

a ničí se v sobě, by mohly okamžik nejvíce žít.