ŽIVOT.

Zas jeden ztracený den,

kde nebylo světla ni záře,

zmizel jak tíživý sen

a utonul v šedivé páře...

Já bych teď na hory šel,

kde zvony tak jásavě znějí,

stopy tvé hledat bych chtěl,

kde hrdličky v lesích se smějí...

Cyklamen květy bych snes’

od křišťálných, dumavých tůní,

aby se naplnil dnes

můj pokoj zas dalekou vůní!