Život.

Jdem pustým krajem se skalnými tesy,

jdem krajem, v nějž tma hustá s výše padá,

kde Hrůza mlčky na mozek se věsí

a Nejistota duši obepřádá.

A světélka blesk zříme třepotavý,

jak rudě na nás kývá ze daleka

i osvětluje předmět jakýs tmavý –

to černou rakev – cíl, jenž na nás čeká...