ŽIVOT.

Já neklidným jsem poutníkem,

daleká je má cesta –

jen náhodou jsem zbloudil sem –

v zad letí vísky, města.

Jdu dál a dále – ruky stisk

a rychlé rozloučení –

už vítr fučí ze strnisk

a času mnoho není.

Jdu dál a dál – jak zakletý –

křídla mi rostou k letům –

odletím s této planety

ku větším, žhavým světům.