ŽIVOT.

Život věru jest jak skřínka Pandořina;

krásným bohů darem zdá se v prvém mžiku,

věnem, které dali věční smrtelníku,

květem nejkrašším, jenž spadl s jejich klína.

Taký šťastný sen je dost již velká vina,

aby dřív, než se rtů splynou slova díku

– jak již zmar se tají v každém žití vzniku –

vynořilo se zlo, bolest a strast jiná.

Čím jsi rost’ a več jsi doufal, bolí, pálí,

pykáš teď, že otevřel jsi žití bránu.

A přec k tomu boji vezpod naděj dali.

Proto lehce sneseš cestou každou ránu,

proto úskalím tím propluješ k ní snadně.

Trochu tepla... zklamání víc... a jsi na dně.