ŽIVOT.

Je život lidský archa Noemova,

jež bez cíle se plaví potopou,

jež různou havěť ve svém nitru chová

a pyšným vzhledem kryje bázeň svou;

leč každou chvílí v rozpoutaném běse,

jímž v propasti se mění ocean,

se lodník uděšený chápe lan,

a gigant koráb v základech se třese.

A šťastnou můž’ se loď ta zváti,

již nezničí vír ani skalný hrot,

a lodník čeká, až se posel vrátí

ze široširých teskně mrtvých vod

se snítkou zelenou, jež naděj věstí,

že konec žalu, konec bědám všem,

a že v tom žití stokrát prokletém

snad přece vyklíčí mu v posled štěstí.