ŽIVOTA POUT. (10.)

Hoi, vy hory, modré hory,

Kam tak smutně pozíráte?

A vy řeky, chladné řeky

Co svým hlukem v toku lkáte?

Co vy lesy, tmavé lesy

Nocí zatmělou hlučíte?

I vy hvězdy, nebes oči,

Rosní kapky proč slzíte?

„My za poutníkem slzíme!

V dalekou cizinu zašel;

Nocí bloudiv, mdlobou klesnul –

Cestu zpátky již nenašel!“