ŽIVOTA POUT. (2.)

S Bohem buďte, chladné břehy,

Květné louky, stinné háje!

V dalekost můj osud velí,

V cizí ubírám se kraje.

Či tam toužebností zajdu?

Či vás, milé, opět najdu?

Kdy a kdekoliv se octnu,

Zpomenutí nezavane;

Kamkoliv mne stézka vede,

Jedno slunce všudy plane;

Nech mne cizá střecha kryje,

Vždy mi jedno srdce žije!