ŽIVOTA POUT. (3.)

Zde plynu mořem zdáleným,

A zřím okem rozpáleným,

Jak skvělá vlnka zaplesá,

Kdy slunce v lůno jí klesá.

Nademnou však se valí kouř,

Divá se hrozíc blíží bouř,

Zakrývá nocí oblohu;

Já nazpátky již nemohu!

Ó větře, ku břehu mne žeň!

Ó moře, vztekem se nepěň!

Však bouře, hle, tak divoká,

A vlna, och, tak vysoká! –