ŽIVOTA POUT. (6.)

Jak se oblak větrem shání,

Jak se řeky krajem proudí:

Tak i duch můj světem bloudí,

Nezná domov, nemá stání.

K budoucnosti zalétává,

Jarmo zvyku neuznává,

Mlhou k nebi se vypíná,

K zemi bouří co lavina

V nedosáhlé dalekosti

Sluncem ve dne, hvězdou v noci,

Čarodějnou skví se mocí

Vidina mé toužebnosti;

Slzy mé však darmo plynou;

Život stárne, léta hynou,

Slunce, hvězda denně zpráhne –

Duch vidinu nedosáhne!