Života štěstí.

Co to jest, co živobytím zovem?

Nic než odříkání, pláč a strach,

aby různých strastí pod okovem

v nic se nerozprchl ten náš prach;

tužba jen, by v času nízké vlně

plout jsme mohli pěkně, pohodlně.

Naše štěstí – květ jahody v mechu;

sotva jara dechem hlavu zved’,

již déšť slzný ulévá ho v spěchu

a dech mrazu mění slzy v led;

ne-li tak, pak vedrem lístky svine,

nebo pod nohama bouře zhyne.