ŽIVOUCÍ KEŘ

Chci opájet se rtoma růžovýma,

v nichž vidím růže krev se zaskvěti!

V tvých očích svůdný paprs’k léta dřímá,

tvé tělo svádí v smyslů objetí.

Ó, ženo, půvab tvůj mne pouty jímá!

Dech růží cítím vstříc mi voněti –

Chci opájet se rtoma krvavýma,

jež podobny jsou květu poupěti.

Chci rozpoutat tvé zlatohnědé vlasy –

v nich usnout jako keřem ověnčen,

by po bouři zlé hlava oddechla si

a procítila léta žhavý sen.