Žízním, můj bože, dej pít!

Žízním, můj bože, dej pít!

Tělo mé na padrť zprahlé

žít chce, hoj! vesele žít!

Žel, kapá veň jenom táhle

sluníčka, rozkoše, svit.

Doušek za douškem, chce se rozpěnit

vzhůru a výše krev,

žel, zbyla trocha jen slev;

bože, dej pít, chci pít!

Helénin málo je ohnivý ret,

ňadra už její mě nudí,

s Krásou chci noc, urvat jí květ.

Noc? Život chci s Krásou snít,

věčnost – – a Všednost mě ničemná budí.

Žízním, můj bože, dej pít!