ZJEV Z MINULA

Již nechci od tebe, jen bys mne s něžností

Tak smutnou miloval, jak mrtvé milujeme,

Než první chvějný stín se chrámem rozhostí,

Kde dávný náhrobek ční truchle v ticho němé.

Již nechci od tebe, jen by mi zněl z rtů tvých

Hlas varhan vzdálený, jež ztemněle by hrály

A duši zpomínkám všech věcí minulých

Jak žaltář starobný by zvolna otvíraly.

A v tomto chorálu ať duše s klamem splývá,

Že’s někdo z minula, pln vášní záhadných,

V zbroj jemuž démantnou jen pohrdání zbývá.

A jenž je zsinalý, jak noc je sněhem bledá,

A v chladném jiskření zlých zraků jenž mne hledá,

By v duši mou jak v hrob skryl tíhu hříchů svých.