Zjevení Boží. (Starý Zákon.)

Bůh mluvil v ráji k prarodičům našim;

Bůh po hříchu je těšil věkem krasším,

kdy sešle člověčenstvu Spasitele,

by smazal hříchy, plody, zrady smělé,

by na smíření ráčil vydat Sebe,

a kajícníkům otevřel zas nebe.

Bůh zjevoval se arciotcům věrným,

by nezhynuli novým svodem černým;

a utvrzoval v kruhu jejich rodů

tou věrou v Boha blahodatnou shodu.

Též proroky Bůh pravdou osvěcoval,

Svůj vyvolený národ divně choval,

kdy satan rozptýlené rody různé

svou lží, svým klamem svedl ve tmy hrůzné.

Bůh v Egyptě Svůj kleslý národ chránil,

jej v boji s modloslužbou mocně bránil,

a Mojžíšem, jenž k Němu v ohni chodil,

jej ze hnusného rabství vysvobodil.

Bůh po mnohém zlém tuhé zkoušky čase

Svůj národ vrátil staré vlasti zase,

a spravoval ho velebnými divy,

by na duchu svém zůstal věrou živý.

Bůh sílil národ svatou bohoslužbou,

lid Mesiáše čekal vřelou tužbou.

Ty oběti a obřady tak jemné

jim zobrazily Boží sliby temné;

ten beránek jim o Veliké Noci

vždy věstil Beránka jim s Božskou mocí,

a beránek zas o dni s Bohem míru

v nich tužil v Mesiáše blahou víru;

ten velký v chrámu svícen sedmi ramen,

jim sedmi Svátostí vždy hlásal pramen.

I modlitby a písně, krásné žalmy,

jim hlásívaly příští spásy palmy,

tož pěli: „Bože, rosu dej nám s nebe,

přijď Spasitel, Jenž jasně zjeví Tebe!“

Tak Židé ze Zjevení sílu brali

a ctnost i bázeň Boží zachovali;

kdy pohan, kdekoli se v světě rodil,

zlým duchem slepen ve bludech se brodil,

než Vykupitel přišel zaslíbený

a dal nám Zákon Nový, drahocenný.