ZJEVENÍ.

Za noci hvězdné, plné jasu,

na loži svém jsem dřímal,

ze stříbrného měsíc vlasu

nad mnou květ bílý třímal.

Ve tichém onom okamžiku

po niti hvězdné, bílé,

ve blaženém jsem tonul styku

po boku mojí milé.

Ze mramoru to její tělo

jak velká hvězda plálo,

ve očích se jí cosi chvělo,

jež nebesy se smálo.

A náhle divá bolesť jala

mé nitro, žal mne schvátil,

na mě se milá marně smála,

já úsměv slzou platil!