ZJEVENÍ.

Za tmavé noci zjevila se mně,

průhledná, zářivá vešla ke mně.

Mlčela, kynula, mizela v háji,

vločky hvězd za ní se třepotají.

Tratí se pěšinou, na konci stane,

posílá polibky zamilované.

Chytnu ji, uniká, v oblaka stoupá,

na hrotu luny se vesele houpá.

A opět klikatou uličkou běží,

neznámým městem stačím jí stěží.

Klopýtám, zvedám se, smích její zní mi

za všemi světýlky nebeskými.

A s nebe rovně se snášela k zemi,

nad oknem komůrky zamihla se mi.

Postýlka bílá ji uspává jemně.

Vešel jsem tiše k ní a ona ke mně.