ZJEVENÍ.

V mou duši slétla mystická a bílá,

ne anděl zcela a ne žena též;

jí z prstů fosforná se záře lila, –

sled její v mojí písni nalezneš.

A stála k mému nachýlena loži

jak přelud, vidění a jako dým,

cos válo s rtů jí jak věčný soud boží –

tím temným vzdechem zní můj posud rým.

A když jsem její plné prsy hledal,

tam zřel jsem svadlé květy leknínu,

mně bylo, jak bych hostii k rtům zvedal,

a v citu tom, vím, jistě zahynu.