Zkamenělí.

Za horou se růžné jitro míhá,

Chladný vítr od východu vane.

Na pastvišti veselý brav stane,

Svěřence své bodrý pes probíhá,

A s dovádivými hrá beránky.

Podál ovčák v bílém plášti stojí,

Zádumčivě pohlíží v červánky,

Jeho cit se zmítá v nepokoji.

Již se krajem denní světlo proudí,

Jeho duše posud ve tmách bloudí;

Na svou hodnou fenu se dnes supí,

Pořád plísní zlatorouné tlupy.

U lesa se prostírají stáje,

Sem zrak jeho starostlivě vlaje;

Nejdražší berušku svého stáda

Chová zde, dci krásnou, jako Lada.

Její srdce doma teskní, choří,

Myslivec ze sousední doubravy,

Hoch jak povodeň, k ní láskou hoří,

Otec však jich sňatek naschvál staví.

Zanevražil ovčák na lesníka,

An mu zabil nejlepšího psíka.

Teď se zpřímil, hněv mu tváře rudí,

U lesa cos lačné oko hledá,

Stará bolest znov se v prsou budí,

Bezděky svůj pádný posoch zvedá.

Na prahu ovčárny ženich stanul,

Pomsty touha se v něm řevně zmáhá.

Ha, tu zočí škůdce svého blaha –

Vztekem slzí zdroj mu s tváři skanul;

Rozlítil se, jak když postřelený

Dravec na stromě zří nepřítele:

„Bodejž ďábel zavichřil ti v těle!

Ty písaři s pérem na rameně!“

Pastýři lál snubič odmrštěný,

„Bodejž kat spral šediny tvé hlavy,

Bodejž zkameněl i s těmi bravy!“

Nastojte! vše podléhá proměně.

Hle, jak starý ovčák sebou kroutí!

Krev mu stydne, nemůž’ se víc hnouti,

Do země se ztuhlá noha vryla,

Rázem posoch v napřažené ruce

Zkameněl. O, tu jste slyšet měli,

Jak bolestně dobrá fena vyla,

Jak bekoty stáda smutně zněly.

Nikdo ujít nemohl své muce.

Marně beránkové k matkám lnuli,

Studilo je rouno zkamenělé;

K pánovi se hnalo stádo celé –

Avšak kámen nářkem nepohnuli.

Díte, co se s dcerou jeho stalo?

Ta tam, jakby kámen padl v moře.

A co s podlým myslivcem se dálo?

Jistě že jej stihlo věčné hoře?

O, ten nedočkal se šedých vlasů.

Zhynul bezdětek kdes na pustině,

Tělo shnilo v nesvěcené hlíně,

Strojilo zde ptactvu mnoho kvasů.

Když na stráni v jeseni si hoví

Pastýři, tu stará k nim se snuje,

A zde u ohně jim vypravuje

Lecos o dceři a o slouhovi.

Podnes tu prý o půlnočním čase

Smutně štěká pes a brav se pase.

Ovčák nevrle svým ovcím laje,

Chvílemi zahude na šalmaje.

Dceřin stín sem na stráň z boru pílí,

V bílé říze těká mezi bravem,

K ovčákovi v pláči usedavém

Vrhá se, a úpěnlivě kvílí.

Tu se pasáci znamením kříže

Znamenají, ženouce brav dále.

Stará belhá s bejlím do své chýže,

Prozpěvujíc píseň k Boží chvále,

Aby se jí doma v vážné době

Podařil var kouzelného moku,

Kterým odolati lze vší zlobě,

Jímž kmet nabude jarého kroku,

Jímž milenci zprostí se všech soků.