ZKAMENĚLÝ ŽAL.

Před smrtí pohledem své tváře nezahal!

Jest její pohled míru políbení,

jímž osvěžen bys v nové žití vstal,

čistější, lehčí, v slávě proměnění.

Plá na tvých luzích jara přislíbení,

v němž život vždy jen k odříkání zval.

Nad jeho žatvou stojíš v zamyšlení,

hospodář truchlý, zkamenělý žal.

Bez hnutí stojíš v unikání času,

jak tvůrce, který čeká chvíli svou,

kdy stvoří světy vlnou svého hlasu.

Přijímej zvolna smrt, bys život dal

v svou píseň truchlou, truchlivou.

Před smrtí pohledem své tváře nezahal!