ZKOUŠKA.

Dnes zdálo se mi: nebožtík Lev, papež,

mě zkoušet přišel z vědy náboženské.

Byl hubený, měl baziliščí oči

a ruce suché jako supí drápy,

měl v prstech šňupec, jímž nos tenký sytil

a prsní plochu sutany své bílé –

tak, jak to bylo všechno v skutečnosti.

A zkoušel tedy. Dal mi provést důkaz

jsoucnosti boží – já ten důkaz proved.

A na to, že je Kristus synem božím

a při tom bohem, tedy vlastním otcem –

což dokázal jsem nezvratně a pevně.

Konečně ptal se, znám-li dovoditi,

že samospasitelná církev římská

je přímo Kristem Pánem založena,

a papež, viditelná hlava její,

že neomylný ve věcech je víry –

ten důkaz též se povedl mi skvěle.

A na to díval se mi Leo v oči

a řekl nosem: Byl jste v podezření,

že nejste zrovna oddán svaté církvi –

nu, planá pomluva, jak dokázaly

profundní vaše právě vědomosti.

I píše eminenc mi do notesu

a při tom kmit mu lehce pohrdlivý

úsměšek kolem rtů i v malých očích –

já porozuměl a měl tajnou radost,

že odbyto to, že mít budu pokoj

zas na několik pohanských svých týdnů.