ZLÁ PLAVBA.

Po neklidném oceánu

moje duše vyjela si,

za bouře a za vichřice

spěla v říši Snův a Krásy.

Věčné moře vlnilo se,

živé vlny do skal bily,

a má duše bezestrašná

k dalekému spěla cíli.

Vlny vzduchem otřásaly,

bouře Písní srdcem chvěla,

duše moře obzírala,

majáku však neuzřela.

Na obzoru jak hrob němém

černá mračna orlem spěla,

pevné země, stinných lesů,

moje duše neviděla.

Vichr vál a vichr spílal,

o vlnu se vlna tříští,

ropot moře děl ropotu

podobá se na bojišti.

K dalekým a vlastním metám

lstivým pluji oceánem,

pevné břehy Jasné země

čekám uzřít s Novým ránem...