ZLATÁ DAHLIE

Terč slunce zdá se jako vzdálený.

Dahlie zlatá, přichází tvá sláva

V jeseni teprv, květe zpožděný,

Kdy listí stromů zvolna opadává...

Má poesie jako dahlie

Přežívá konec všeho nehostiný.

Teď teprv zlaté květy rozvije,

Když přichází smrt, zahalená v stíny.

Lhostejný poutník přejde kolem tiše.

Co s krásou, která marně přežívá

Smrt léta, všeho agonií dýše?

A přece touha také v tobě žije,

Má duše zpožděná a vášnivá!

Dahlie, zvadni, zmlkni, poesie...