Zlatá hodinka.

Hej, ta naše posvícenská

zlatá hodinka:

farář, kantor, sedlák, podruh –

jedna rodinka!

Hospodáři, čeládka,

všecko jako pohádka,

a kde mladé srdce, pučí

růže z poupátka.

Hrajte, hrajte, muzikanti,

dobrý bude zisk:

pan otec mrk na paňmámu,

dupnul si a výsk –

paňmáma se zapýří – –

„Ej, chléb kouká vikýři:

nic to! – Selko, do kolečka

k svému – rytíři!“

A juž chvátí panímámu,

vznáší ji jak ptáčka,

napřed žene, vrtí, houpá –

ach, ta rejdovačka!

Dupe, tleská, hvízdá, juchá,

z kola honí chasu;

hned má selku kolem hrdla,

a hned kolem pasu.

Pod ruku jí podskakuje,

na podpatku točí,

a ráj mládí ztraceného

oběma zří z očí...

Ej, ta naše posvícenská

zlatá hodinka:

farář, kantor, sedlák, podruh –

jedna rodinka!

Kde kdo, děvče k sobě má,

vínko hoří oběma –

líbejte se, švarné děti! –

mou – ta s pentlema...