Zlatá kniha.

Z těch dob můj otec zlatou knihu chová,

kdy škola byla ještě ve kolébce,

švabachem psána jsou tam všecka slova.

Desk zlatý papír šustí tiše, hebce,

a celá kniha vůni má své doby.

A čteš tam školáků a žákyň jména,

nad nimiž dnes již zavřely se hroby.

A ze zlatých těch desek cosi sténá,

a v prstech se cos drolí, drolí, drolí; –

čteš jméno báby své, zříš scvrklé líce, –

až při tom srdce usedá a bolí.

Toť mrtvých seznam pouze, a nic více.