ZLATÁ RUKA.

Z moravské vrátil se výpravy

Želislav Belina,

šat jeho celý byl krvavý

a zbraň tříšť jediná.

Co horší, nechal tam pravici.

Tu zvěst jak slyšel král,

v odměnu zlatem zářící

mu ruku dělat dal.

A v třesku kotlů, vřesku trub

přivítal vítěze,

ten přišel mračný jak z lovu sup,

plál celý v železe

a ruky pahýl pyšně nes’

a hlavy nesklonil,

když davu jásot zněl a ples

když číší zazvonil.

A když mu ruku podali

na skvostném polštáři,

skráň nesklonil, leč ku králi

děl, úsměv na tváři:

„Já vyhrál bitev čtyřicet,

Psí pole o tom ví,

jak před bouří jde blesku let,

přede mnou vítězství!

Dík za dar tvůj i oslavu,

v tom vskutku králem jseš,

což kdybych byl přišel o hlavu,

dal bys mi zlatou též?“