Zlatá růže.

Panna růže

Mnoho zmůže,

Avšak zlatá růže

Ještě více zmůže.

Růže byla zlatá,

Dokud láska svatá

Páreček tu blažila,

Dvoje srdce pojila.

Když pak paní svévolností

Začala zvát společnosti,

Do divadla jezdila,

Semotam se větřila,

Aniž muže šetřila;

Tu přestala růže kvésti,

Zmizelo manželské štěstí,

Listí zlaté opadalo,

Z růže pak nic nezůstalo,

Nežli šťopka, ostrý trn;

Manželka teď smutně kvílí

Nad manželem, jejž v tu chvíli

Chladný kryje drn.