ZLATÁ VDOVA.

Zlaté oči v růžné tváři, zlaté broskve v bílém klínu,

pozvala mne zlatá vdova ku zlatému v krčmě vínu;

s lící zlatým usmíváním dala mi je v zlaté číši

a já tonul v jejích očích jako v zlaté nebes říši.

Zlatá vdovo, zlaté víno v zlaté číši zlatě hoří,

a mé srdce hoří spolu v krásy vaší zlaté zoři,

duše má je všecka spita, srdce mé je žárem jato,

dejte víc mi, nejen víno, nejen broskve, moje zlato!

Dejte rtů svých oheň zlatý, dejte zlaté obejmutí,

bez těch víno i ty broskve nejsou pro mne pravé chuti;

nechte mne v tom obejmutí od červánků v jitro zlaté,

vzplanem jak dvě zlatá slunce, v lásce v štěstí, uhlídáte!

Ach, já vím, že sladší ještě – zlatá vdovo – dary máte!