ZLATÉ OSTROVY

Je soumrak. Západ hoří

nad městem nachový.

Na modrém vzduchu moři

ční zlaté ostrovy.

A výběžkem i hranou

tak svítí do dáli

a v soumrak šerý planou,

jak by to volaly:

„Ó, lodi unavené,

ó, lodi uštvané,

zde mír se nad tím klene,

kdo u nás přistane.

Zde v hájích vonných září

nám zlatá jablka,

a mládí stesk, trud stáří

zde navždy umlká!“

Má loď, jež hlas ten slyší,

dál musí do šíra,

jen oko tam k té tiši

se toužně upírá.

Žel, že má nesmí kotva

v klid ještě takový!

Já dnes bych minul sotva

ty zlaté ostrovy...