ZLATÉ PRÁZDNINY. (Doslov.)

Z rána se den příští naše rozjela různo rodinka;

hostinský poklonou, jeho choť křížkem v čelo horké,

dcerka jejich se mnou loučí se slzou a – hubičkou.

Z Hájku paní radová odvážela plánu si trosky,

jenž byl, z dcer že jejích uloví sobě Rozmaru jedna;

teď dcery má obě zas, notný pak nad to i výsměch.

Soudce si odnášel z brusu čerstvých sbírku anekdot,

„Ozvěna“ klep nejeden z radové zásob nekonečných,

Šesták zánovní hru karet, Suk synka nového,

statkář Vlastu milou, já pak jsem Hájek opouštěl

s nervy zas osvěženými a látkou k této selance.