ZLATÉ PRÁZDNINY. (Vstup.)

Jak tebe mám opěvat, krásná, blažená dobo prázdnin?

Česká řeč je chudá slovy, jež by vylíčiti mohla

slast, moji hruď co plní v sladkém tom okamžiku vezdy,

když z ruchu pryč městského prchám na celé dva měsíce,

bych zas v chrámu boží, převelebné přírody letní,

uprostřed zlata niv skřivanů písní se opájel,

pod zelenou šumných hvozdův spřádal dumy klenbou,

v Orlici pak klidné otužil své nervy a plíce,

jež školní v zimě prach mně nadlouho citelně porouchá.

Verš-li je sláb, aby vás opěval, z duše hloubi volám přec:

Oj, vítejte mi, prázdniny, vítej, venkove český!