Zlatý den.

Den přioděn byl v zlato jako král

a vůní lesů, květem luk se vnadil

a vesele se na mne smál a smál

a teplou rukou po líci mě hladil.

Nuž, chutě do volnosti v lesa šum,

na víno svobody a koncert ptačí,

tam stranou hodím klobouk černých dum,

jejž na hlavu mi lstivě srdce tlačí.

Výš písní na křídlech se pustím v let.

Či plačtivě mám toulat se jak sketa?

Vždyť na života bídy zapomnět,

to největší všech umění jest světa.